Dostáváme mladé lidi a jejich témata do politiky!

Krátkodobý přístup k politice je velmi destruktivní. Žádáme proto vytyčení dlouhodobého směru České republiky, který odolá náhlým politickým výkyvům. Navrhujeme stanovit tři dlouhodobé priority naší země – rozvoj školství, technologií a infrastruktury – a tím zajistit kontinuitu a stabilitu.

Řada mladých lidí si myslí, že jen velmi málo z času, který tráví ve škole, jim skutečně přináší znalosti a dovednosti přispívající k pochopení současných společenských a vědních proudů. Také cítí, že se jim nedostává dostatečné přípravy uplatnitelné na pracovním trhu.

Žádáme proto školskou reformu, která by vyhovovala nám – mladým lidem a těm, kteří přijdou po nás. Chceme reformu takovou, která by nás připravila na výzvy moderního, globálního světa. Reformu, která by také zahrnovala kvalitní prodemokratické občanské vzdělávání ve škole i mimo ni, což je nezbytné pro uchování demokratické kultury a životního standardu v České republice. Naopak nechceme reformu, která pouze doplní zkostnatělý a zastaralý systém. Dále žádáme, aby každý mladý člověk, který má inovativní myšlenky a potenciál, byl podpořen, mohl se realizovat a přispět tak společnosti.

Pokrok a průlomové objevy se nacházejí za hranou komfortní zóny. Aby se česká věda mohla rozvíjet a držet krok se světem, je třeba nebát se riskovat.

K tomu je však zapotřebí vytvořit takové podmínky, aby mladí lidé měli motivaci zůstávat ve vědě a zároveň existoval finanční polštář, který by financoval inovativní a riskantní výzkumné projekty.

O potřebnosti svobodné a kvalitní žurnalistiky mluví v této zemi kdekdo, přesto důvěra v tuzemské novináře klesá. I když za nynější stav mediální scény může hned několik faktorů, a to včetně chyb českých redakcí. Profesionální žurnalistika by měla být spravedlivá, založená na faktech a nestranná. Novináři by měli fakta prezentovat, nikoliv interpretovat. Velký vliv na upadající podporu mají také slovní útoky, které v posledních letech na adresu žurnalistů slýcháme.

Zároveň chybí školám jasná a srozumitelná koncepce mediální výchovy, takže žáci i studenti dnes často nepoznají rozdíl mezi veřejnoprávním a soukromoprávním médiem nebo komentářem a zpravodajským textem.

Několik let se vede také debata o kritickém myšlení jako součásti každodenní výuky, tento úkol přesto stále leží jen na jednotlivých vyučujících či občanských iniciativách, ve většině případů bez jakékoliv podpory státu. Přitom platí, že bez kvalitní žurnalistiky občané České republiky nedostanou informace, na jejichž základě se mohou plnohodnotně rozhodovat, a bez rozvoje kritického myšlení nebudou schopni tyto informace správně vyhodnotit.

Zhruba 25 % obyvatelstva věří dezinformačním kanálům více nežli mainstreamovým médiím včetně veřejnoprávní televize či rádia.

Žádáme proto, aby politici neposkytovali rozhovory dezinformačním webům, necitovali je a nesdíleli dezinformační obsah (seznam českých a slovenských dezinformačních webů najdeme například na: www.konspiratori.sk.

Dále žádáme, aby byl kladen důraz na zavedení výuky kritického myšlení a mediální výuky do škol. Protože jen vzdělaná společnost se dokáže ubránit dezinformačním nástrahám a jen taková společnost se dokáže orientovat v dnešním světě zaplaveném informacemi různé kvality.

Co si vybavíte při letech 1856, 1879, 1903, 1947? Řada lidí odpoví – válka, revoluce, byl zvolený ten či onen prezident –, ale to, co máme na mysli, není spojeno s politikou. V těchto letech byla vynalezena umělá hmota, tranzistory, letadla a žárovky.

Žádáme, aby se na školách akcentovaly úspěchy moderního vědeckého pokroku. Pokroku, který inspiruje další generace. Technologický vývoj naší společnosti je totiž něco, na co můžeme být všichni pyšní.

K destabilizaci demokraticky fungující země by úplně stačily například čtyři dny bez elektrické energie. Představme si, že se kyberzločinec nabourá do naší „smart“ ledničky, televize, klimatizace… Vše nastaví na maximální výkon a zvládne to udělat s dostatečným počtem domácností. Způsobí tím přetížení tak vysoké, že dojde k tzv. „black outu“.

Řešení však nespatřujeme ve výměně energie za českou suverenitu. Česká energetická politika by měla být soběstačná a nezávislá.

O digitalizaci v České republice dokážeme dobře přemýšlet, ale už se nám tolik nedaří projekty plně realizovat. Některá data se sice digitalizují, ale pořád musíme chodit na úřady, abychom je získali.

Žádáme minimalizaci nutnosti osobního kontaktu s úřady ve věcech, kdy to není nezbytně nutné. Ať už je to on-line žádost o novou občanku, založení živnosti nebo přihlášení nového vozu.

Každý čtvrtý člověk si během života projde nějakým duševním onemocněním. Zhruba 20 % dětí ve věku 13–18 let má nějaké psychické obtíže. Zhruba 50 % chronických duševních onemocnění se poprvé projeví do 14. roku života, 75 % do 24. roku života. Mladá generace je významnou rizikovou skupinou, přesto se ve školách neklade důraz na péči o duševní zdraví a služeb pro děti a mladé lidi, kteří mají duševní obtíže, je žalostně málo.

Žádáme proto, aby se prevence duševních onemocnění a podpora duševního zdraví staly nedílnou součástí vzdělávacího procesu. V péči o nemocné by pak měl být kladen důraz na lidská práva a těžiště péče by se mělo z velkých psychiatrických nemocnic přesunout do komunity.

Pojďme předcházet nemocem, jako jsou rakovina či infarkt, důkladnou prevencí. Lékaři by své pacienty neměli pouze léčit, měli by je dlouhodobě vést právě k prevenci pomocí empatického a rovnocenného vztahu, kde se pacient ptá a lékař vysvětluje.

Žádáme proto, aby ministerstvo zdravotnictví na tuto problematiku kladlo velký důraz a aktivně se zapojilo do osvěty v této oblasti.

Přáli bychom si, aby Češi dávali přednost kvalitě před kvantitou a vrátili se k produktům „s příběhem“.

Proto žádáme větší výhody a příležitosti pro začínající a lokální podnikatele. Měli bychom si vážit firem, které se rozhodly tvořit a produkovat právě v České republice. Jediná cesta, jak se vymanit ze začarovaného kruhu nízkých platů, totiž je oproštění od nálepky „montovna“.

Musíme začít vyrábět produkty s vyšší přidanou hodnotou – hodnotou, která zůstane primárně v české ekonomice. K tomu však podnikatelé potřebují vhodné podmínky – potřebují primárně vyrábět a produkovat, ne se zabývat administrativou a překážkami.

V České republice je téměř jeden milion lidí v exekuci, což je velký problém jak ekonomický, tak sociologický. Lidé utíkají do šedé zóny, pracují načerno, neplatí sociální a zdravotní pojištění… Řešení se skládá z několika jednotlivých prvků. Na prvním místě je extrémně důležité zvyšování finanční gramotnosti. To však již nepomůže lidem v dluhové pasti.

Žádáme změnu právního rámce, který bude motivovat dlužníky k legální práci. Inspirujme se v zahraničí – například v Německu. Chtěli bychom žít ve společnosti, ve které se lidé zbytečně nezadlužují a zákony jim v tom pomáhají.

Jedním z důležitých problémů českého právního systému je fakt, že mu lidé – a to hlavně ti mladí – nerozumí a nevědí, jak jej správně využívat. Obecně je třeba v České republice posílit pocit, že právo je tu pro ně.

Proto žádáme srozumitelný právní materiál dostupný pro všechny občany – ideálně formou internetové stránky nebo mobilní aplikace. Tento zdroj by měl být důvěryhodnou alternativou k různým internetovým diskusním fórům. Ta jsou zaplavena matoucími polopravdami či nepravdami, které lidé často využívají jako jediný zdroj právních informací.

Když poté občan s těmito informacemi například přijde k soudu, často se stane, že není úspěšný. Tím vzniká nebezpečná frustrace ze systému, protože dotyčný si samozřejmě myslí, že stát je ten nespravedlivý.

Jsme generací, která musí aktivně řešit environmentální problémy, ke kterým patří i zacházení s plasty, neboť ovlivňují naše zdraví a jejich nadprodukce významně zatěžuje životní prostředí, ve kterém žijeme. Musíme přijmout zodpovědnost za sebe i za život budoucích generací a postupně přijmout potřebná opatření.

Proto žádáme právní úpravu, která by obchodům s potravinami zadala povinnost informovat své zákazníky o škodlivosti plastů. Cílem takové úpravy je zvýšení informovanosti a podpora změny spotřebního chování.

Sucho, nedostatek vody a eroze půdy jsou environmentální problémy, které mají řešení.

Žádáme, aby naše krajina byla rozmanitá. Nevidíme žádný logický důvod, proč by se mělo české zemědělství orientovat na plodiny, které dělají z naší úrodné půdy poušť. Věděli jste například, že na výrobu jednoho litru methylester řepkového oleje se spotřebuje 2 500 litrů vody?

V roce 1958 na výstavě Expo v Bruselu byla Česká republika recenzemi oceněná jako gastronomická pohádka tisíce a jedné noci.

Žádáme, aby se navázalo na tradici věhlasné české gastronomie a podporovaly se zejména projekty, které posílí její pozici jak doma, tak na světové gastronomické scéně. Národní gastronomie je nepochybně součástí kultury. A když je řeč o české kultuře, ve světě se o nás příliš neví. Ale proč by právě skrze gastronomii nemohla česká kultura ve známost vejít?

Půjdeme příkladem a budeme se chovat čestně a férově. Jen tak můžeme změnit všeobecnou frustraci mladých lidí z věcí veřejných. Vytvoříme takové prostředí, které bude produkovat pozitivní vzory veřejného života. Zase si budeme moct říci: jsme hrdými občany českého státu. Státu, který je sice rozlohou malý, nabízí však inspirativní a velké osobnosti.

I přes určité nedostatky, které jsme jmenovali, většina společnosti žije v hojnosti a za 100 let existence našeho státu máme být na co hrdí. Ovšem jednou z našich národních charakteristik je skromnost. Jsme společnost lidí zdvořilých a skromných. Za skromnost však často schováváme neochotu něco dělat a vystoupit z davu.

Proto žádáme, aby se všichni naučili nepodceňovat se, ale především se naučili pomáhat a chválit.

Nelíbí se nám, jakým způsobem se v naší zemi zachází s pravdou.

Žádáme pravdomluvnost těch, kterým jsme dali mandát na správu veřejného prostoru, ve kterém všichni společně žijeme. Proto říkáme jasné NE šiřitelům fake news, obchodníkům se strachem a cenzorům dějin. NE plivání po novinářích, aktivistech, umělcích, zkrátka po každém, kdo myslí „jinak”. Neprojevíme-li razantní nesouhlas s morálním úpadkem veřejného prostoru, bude nám budoucnost vyrvána z rukou.

Chceme společnost odvážnou a laskavou. Chceme společnost rozhodující se na základě kritického myšlení a kvalitních informací, aktivně se angažující ve prospěch věcí veřejných. Chceme společnost odolnou proti manipulacím a strašení, společnost solidární a spravedlivou. V takové společnosti se lidská svoboda a lidská důstojnost stanou posvátnou hodnotou a všichni v ní budou mít své místo.

Právě jste dočetli vizi České republiky očima mladých.

Žádáme Vás tedy, abyste nám ji pomohli převést do společenské reality. Aby se tak stalo – budeme potřebovat Vaši pomoc. Prosím, sdílejte naši výzvu, pošlete ji svým spolužákům, přátelům, rodině i třeba kolegům v práci. Čím více odpovědí a podpory jednotlivých bodů nasbíráme, tím více budeme slyšet.

Děkujeme Vám.